Negativní symptomy

Lidé se schizofrenií se často jeví jako emocionálně ploší a nereagující na věci, které se kolem nich dějí. Mohou být neschopní ukazovat emoce změnou výrazů obličeje, gest nebo tónu hlasu. Postižená osoba nemusí vykazovat velkou odezvu na šťastné nebo smutné události, nebo může reagovat neodpovídajícím způsobem. U některých typů schizofrenie, zejména u hebefrenního či dezorganizovaného typu (viz níže), patří výrazně nepatřičné a neodpovídající emoce a jednání mezi hlavní příznaky. Osoba se může jevit jako nesprávně orientovaná, bez cíle, nezbedně dotěrná a často impulzivní. Často se zdá, že se u člověka se schizofrenií ve srovnání s předchozím vzorcem jednání změnila celková osobnost.

Schizofrenie může u člověka snižovat motivaci, takže je méně schopen pracovat nebo účastnit se zájmových aktivit. Může se přestat zajímat o každodenní činnosti, jako je mytí nebo vaření, nebo může být v krajních případech neschopný postarat se o svou osobní hygienu nebo se najíst. Může se objevit nerozhodnost, negativizmus a pasivita, v kombinaci s náhlými impulsy. V krajních případech se může člověk bez zjevné příčiny stáhnout do sebe, vyvést z míry nebo znehybnět.

Lidé se schizofrenií mohou obtížně navazovat a udržovat si přátele a známé, mohou mít jen málo důvěrných vztahů, pokud vůbec důvěrný vztah mají. Může docházet k tomu, že jejich interakce s ostatními je jen strohá a povrchní. V krajních případech se člověk může jakékoliv sociální interakci aktivně vyhýbat.

U některých lidí se schizofrenií se objevuje výrazné snížení objemu a obsahu jejich myšlení. Může docházet k tomu, že sami od sebe promluví pouze vzácně a na otázky odpovídají jen krátce, bez jakýchkoliv podrobností. V krajních případech se projev takového člověka omezuje na krátké věty jako "ano", "ne" nebo "nevím". Jiné osoby se schizofrenií mohou mluvit volně, ale jejich projev, přestože je srozumitelný, ve skutečnosti nesděluje žádný obsah. Na otázky mohou odpovídat vyhýbavě a nikdy nepřejít k věci. Jejich projev může odrážet volné nebo nesouvisející asociace mezi myšlenkam a nesrozumitelné výpadky nebo přeskoky ve sledu myšlenek.

Místo toho, aby byly viděny jako součást nemoci, jsou negativní příznaky schizofrenie často mylně interpretovány jako známka toho, že postižená osoba je líná a špatně se chová záměrně, aby ostatní otrávila. Takový nesprávná interpretace velkou měrou přispívá k negativnímu obrazu a stigmatu spojenému se schizofrenií.

Při posuzování negativních příznaků, které nejsou doprovázeny příznaky pozitivními, by měl klinický lékař vycházet ze změny oproti předchozímu chování. Přestože negativní příznaky objevující se bez přítomnosti pozitivních příznaků jsou často opomíjeny, pořád platí, že člověk s negativními příznaky potřebuje pomoc.

V kulturách, kde je častá a intenzivní sociální interakce normou (např. mnohé západní kultury), může být přítomnost negativních příznaků obzvláště stigmatizující. Při hodnocení negativních příznaků a jejich dopadů je velmi důležité přihlížet ke kulturním zvyklostem. Na rozdíl od pozitivních příznaků představují negativní příznaky jemnější nedostatky ve fungování a často ani nejsou rozpoznány jako příznaky nemoci. Rodinní příslušníci i ostatní si často negativní příznaky schizofrenie mylně vykládají jako známku "lenosti". Pokud například člověk nemá zájem a nestará se o svůj vzhled, okolí si může myslet, že je příliš líný se tím zatěžovat nebo že svůj vzhled zanedbává, aby rodinu otrávil.

Negativní příznaky mohou být také výsledkem deprese (která se může vyskytnout současně se schizofrenií) nebo nedostatečně podnětného prostředí (jako například dlouhodobého pobytu v nemocnici), nebo mohou ve skutečnosti představovat vedlejší účinky některých antipsychotik. Často je obtížné posoudit, zda jsou negativní příznaky součástí samotného schizofrenního onemocnění nebo důsledkem těchto dalších problémů.

Schopnost postižené osoby pracovat, interagovat s ostatními a starat se o sebe během remise z velké míry závisí na závažnosti reziduálních negativních příznaků projevujících se u této osoby. Většina osob se schizofrenií má v jakémkoliv daném okamžiku pouze několik pozitivních a negativních příznaků. Je typické, že druh a závažnost příznaků se v průběhu nemoci a také mezi jednotlivými pacienty výrazně liší. Někteří pacienti vůbec nemají halucinace, jiní vůbec nemají přeludy, někteří nemají žádné negativní příznaky, zatímco jiní jimi trpí nepřetržitě.

Negativní příznaky jsou spojovány se stigmatem duševní slabosti, nedostatku vůle nebo motivace vést aktivnější a zúčastněnější život a neschopnosti se o sebe postarat. Důsledky negativních příznaků mohou být vnímány jako záměrně zvolený životní styl, vyznačující se stažením ze společnosti a nedostatkem odpovědnosti k ostatním. Negativní příznaky jsou často spojovány se stigmatem lenosti. Schopnost postižené osoby pracovat, interagovat s ostatními a starat se o sebe během remise z velké míry závisí na závažnosti reziduálních negativních příznaků projevujících se u této osoby.